Jet Li Rozhovor - Fearless 1. část

Ač se objevují nové hvězdy bojových umění, žádná z nich nezáří jako Jet Li. Většina Američanů jej zná jen jako další hvězdu akčních filmů, ale jeho osobní historie je výjimečná.

Ještě před pubertou fungoval jako mezinárodní vyslanec, klíčová osobnost rozhrnutí bambusové opony, která existovala mezi Čínou a USA v sedmdesátých letech 20. století.

Jeho předčasná vtipná odpověď prezidentu Nixonovi naznačila světu, že tento syn kontinentální Číny je někým, koho je třeba sledovat. Vlastně, s výjimkou Zhang Ziyi, je Jet Li jedinou hvězdou nejlidnatějšího národa, která je mezinárodně uznávaná. (Bruce Lee a Jackie Chan mají kořeny v Hongkongu, který byl v té době britskou kolonií.) Před svými osmnáctinami měl na kontě pět vítězství na celonárodních šampionátech, což je dodnes nepřekonaný rekord. Jeho první film, Klášter Shaolin (1982) zlomil všechny žebříčky kasovních trháků po celé Asii a byl katalyzátorem pro obnovu skutečného kláštera Shaolin, nejuznávanější instituce bojových umění, rodiště kung-fu i Zen buddhismu (čínsky Chan).

Od té doby Jet Li hrál ve více než třicítce filmů a dokonce i ve vlastní videohře.

Nyní se Jet Li vrátil k tomu typu filmů, který umí nejlépe. Fearless je kung-fu film, volně popisující skutečnou historickou osobnost Huo Yuan Jia. Setkali jsme se s Jetem v Šanghaji a jeho hlas byl již ochraptělý ze všech těch interview o Fearless.

                                                                                                                                        Fearless je označován jako váš poslední "poslední velkofilm o bojových uměních", ale šeptá se, že již pracujete na filmu Rogue (Darebák).

Co ten bude zač, když ne film o bojových uměních?

Myslím, že bojová umění mají dvě složky. Obvykle, když mluvíme o viditelných věcech, tak jedna složka je vnější a druhá vnitřní. Ale ať už mluvíme o vnitřní nebo vnější stránce, obě jsou to viditelné věci. Když chcete být "mistrem", tak mluvíme o duševní stránce osobnosti. Skrz bojová umění se učíte, jak být dobrým člověkem. (Pozn. V původním textu je použit výraz martial artist, který nahrazuji slovem "mistr".)

Můžeme vidět spousty akčních filmů – fjůůů – ale ty používají jen fyzickou stránku cvičení pro film. Můžete udělat mnoho druhů akčních filmů. Můžete použít bojové umění, abyste vyprávěli vlastní příběh. A tento příběh nemusí popisovat, jak se stát lepším člověkem. Myslím, že je něco úplně jiného, když chcete být "mistrem". Fearless hovoří právě o tomto do hloubky, jak se učit bojová umění, jak je využívat a jak být "mistrem". A není příliš mnoho filmů, které mohou o tomto vypovídat.

Takže pro vás film o bojových uměních musí mít morální poselství, jinak je to jen akční film?

Ano, přesně tak. Nesmí obsahovat jen fyzickou složku. Vidíme skutečně mnoho akčních filmů z Hongkongu, většinou používají fyzickou stránku bojových umění k vyprávění např. milostného příběhu nebo jiného typu příběhu. Vše, co jsem chtěl říci na toto téma, je v mém novém filmu. Nikde nevidím nic podobně hlubokého po filozofické stránce příběhu.

Řekl jste, že se ztotožňujete s osobou Huo Yuan Jia. Proč?

Znáte můj životní osud – v osmi letech jsem začal s tréninkem bojových umění. Nevím, proč jsem je začal dělat. Ale od začátku mi trenér, a vlastně každý, říkal, že musím být nejlepší. Musíš být šampiónem. To byl můj jediný cíl, když jsem byl teenagerem. Když jsem získal v jedné řadě 5 titulů celonárodního mistra, tak jsem byl vcelku šťastný. A potom jsem začal dělat filmy a stal se slavným.

Uvnitř sebe je každý z nás egoistou. Říkáte si, že jste lepší než ostatní. Neříkáte to nahlas, ale v srdci to tak cítíte. Jste dobří, vše co děláte je správné. Ale na cestě životem máte místy propady. Vaše kariéra se občas zasekne, občas jste na dně. A tehdy začnete chápat život. Pochopíte, že vše je jako film – potřebujete dobrého režiséra, dobré spoluherce, dobrého koordinátora akčních scén a aby všichni spolupracovali. Když to tak vezmete, tak jste jako květina, potřebujete spoustu lístků, aby květina byla krásná. Pokud jste sami, tak nemůžete udělat krásný film. A tak díky propadákům chápete více. Postupujete do vyšší úrovně pochopení života – díky zklamáním.

Myslím, že jsem se soustředil na osobnost Huo Yuan Jia v okamžicích, kdy jsem líčil pravdivou stránku příběhu. On rozjel školu Chin Woo ... Samotný příběh ve filmu není pravdivý, ale cítím, že někdo by třeba mohl takovou cestou projít.

I dnes vídáte mnoho mladých hvězd nebo mladých cvičenců bojových umění, kteří jsou egoističtí. Prochází se po ulici, zvou každého ke stolu a platí za něj. Prostě existují takoví. Navenek ukazují sílu, předvádí se. Dnes, stejně jako před sto lety.

V Asii vás každý zná, ale jste jednou z mála asijských celebrit v USA. Jaký je to pocit?

Nemyslím, že by to bylo to, co vnímám. Důležité je publikum. Když vás milují, tak vás podporují. Ale to neznamená, že vás podpoří i v budoucnu. Takže mou filozofií je, že minulost je skutečně minulostí. Budoucnost ještě nenastala. V každém filmu se snažím předvést to nejlepší. Mohu jen dělat svou práci.

Je mi jasné, že jednoho dne diváci řeknou "Jet Li je už starý. Už ho nechceme vidět." Jsem šťasten, protože vím, co mne čeká. Budu spokojený, protože budu moci jít zpět, vrátit se domů, a dělat něco úplně jiného, co potom skutečně budu chtít dělat. Pochopte, že když se řekne "život je jako hra", vím o čem je řeč. Vidíte obrovské hvězdy, jako Stalloneho, Arnolda, i oni budou jednou staří. A i oni budou muset odejít. I prezident USA, je zde na 4 roky, možná 8 let, a potom musí odejít. To je realita a je to v pořádku. A pokud se snažím odvést co nejlepší práci a když mne publikum podporuje, tak je to příjemné, ale pokud nikoliv, tak i to pochopím. Oceňuji, že mne diváci v minulosti vždy podporovali. Ale když se naplní má role herce v životě, tak budu dělat něco jiného.

                                                                                                                                                  Jak Amerika ovlivnila vaši filmovou tvorbu?

Když pracujete s mezinárodní společností, tak se musí promýšlet spousta faktorů. V Hongkongu filmový průmysl je jako rodina – malá rodina, malá společnost. Jeden člověk, dva, prostě rodina. Řeknou vám – "běž a udělej toto" – vyděláme peníze. Tak to dělají. A částečně je to dobré. Někdy se to projeví jiným přístupem, jinou energií. Např. Fearless, něco takového bych ve Státech nemohl udělat. Zkuste tam najít studio, které zpracuje čínský příběh. Ale v Asii to udělat jde.

Když teď ve wushu zavedli nová pravidla pro soutěže, myslíte, že někdo prolomí váš rekord v počtu vítězství?

Tak to skutečně nevím. V Číně je mnoho lidí, kteří studují a cvičí bojová umění 20 – 30 let. Ale nemůžeme najít mladou osobnost, která dokáže výborně cvičit bojová umění a současně skvěle zahrát filmovou roli. To je velký problém pro všechny. Každý zkouší najít nového Jet Liho nebo mladého Jackie Chana, prostě mladou generaci. Ale já myslím, že problém je v publiku. To je faktor, který rozhodne. Když herce podpoří, tak ten bude mít šanci natočit dobrý film a vydělat studiu peníze.

Myslím, že sportovní stránka bojových umění je prostě jen jednou jejich částí. Například někdo chce podpořit bojová umění, aby se stala součástí Olympijských her, ale to je jen sport. To nejsou kompletní bojová umění. Podle mého názoru mají bojová umění 4 složky. Jednou je sport, olympiáda. Druhou je sebeobrana. Lidé, kteří se je učí, aby se stali bodyguardy, policisty nebo vojáky, prostě specifický druhy síly. Třetí je zdravotní stránka – studium bojových umění, třeba Taiji, čehokoliv, jen pro zdraví. Čtvrtou složkou je, že spousta lidí cvičí bojová umění, aby se stali součástí zábavního průmyslu. Chtějí dělat filmy, pracovat v televizi apod.